Vzpomínka z dětství: Cože? Žehnat pokojem? Nedělávají to faráři spíš rukama? Ten Hospodin musí být silák! A jak to vlastně dělá? Dnes: Pro lidi bez domova možná pokoj požehnáním je. Mít možnost spočinout v teple a bezpečí. Mít chvíli na překonání neklidů a nejistot dne. Potřebovali bychom ho ale všichni. Protože ač přístřeším jsme většinou vybaveni, v uspěchanosti a nejistotě se pokoj moc neprojevuje. A pak je tu pokoj mezi lidmi. Tím většinou nevládneme, i když bychom zoufale chtěli. I když víme, že bez něj se nám v pokojících našich srdcí těžko přebývá. Tehdy asi nezbývá, než volat k Hospodinu a snažit se o pokoj ze všech sil v naději, že velký kus toho, jak to mám s druhým, je na mně. A že k pokoji mezi ostatními mohu taky nějak přispět.
Hospodine, o pokoj na všech frontách tě prosíme.