Úspěch i neúspěch, bohatství i chudoba, zdraví i nemoc. Jak je to vše pomíjivé. Příběh Jóba je toho dobrým příkladem. Dnešní text zastihuje Jóba ve chvíli, kdy ztratil své bohatství, jeho děti tragicky zahynuly a on sám je "raněn od hlavy až k patě ošklivými vředy". Právě v této chvíli musí zvážit, zda je lépe "zlořečit Bohu a zemřít", jak mu radí jeho manželka, nebo naopak pokořit se a vzdát Bohu úctu.
Jób se Boha nevzdal ani ve svém utrpení. Věděl, že vše dobré vždy přijímal z Boží štědré otcovské ruky. Jak by nyní neměl přijmout i zlé a bolestné, jež jej potkalo?
Nebeský Otče, prosíme, dej nám uvědomit si, že vše je skutečně pomíjivé! Dokonce ani zkoušky naší víry netrvají věčně!