Dnešním starozákonním veršem, který může sám o sobě vyznít jako pouhá zbožná fráze, prorok Izajáš zakončuje podobenství ze zemědělského života: tak jako smyslem mlácení obilí není zničení úrody, ale naopak získání toho nejcennějšího – zrna, které sytí rolníka i ty druhé, tak smyslem tvrdých Božích soudů není záhuba jeho lidu, ale duchovní posun, který oddělí to, co je skutečně důležité, od toho, co Boží věci jen překáží. Výrok o „podivuhodném“ Božím jednání pak naráz dostává nový smysl – můžeme ho najednou vidět i tam, kde jsme předtím vůbec žádný smysl neviděli.
Pane, dej mi dnes dostatek pokory, abych mohl s údivem hledět na tvé dílo a upřímně se z něho radovat.