Když už se člověk přiznává k něčemu negativnímu, pak je to většinou k věcem, které jsou viditelné a prokazatelné. Máme tendenci vypadat před sebou i ostatními lidmi jako dobří lidé. Pokud už k něčemu špatnému dojde, snažíme se svoji vinu zlehčit "objektivními důvody" nebo srovnáním s lidmi mnohem horšími, než jsme my. Když se někdo přizná k nějaké špatnosti, aniž byl obviněn nebo mu byla vina prokázána, pak je to bráno jako gesto, které si zaslouží uznání. Autor žalmu nás svou prosbou přímo šokuje. Myslím si ale, že to není nějaký "sebemrskač". Byl to jistě člověk, který si uvědomil jak svoji nedostatečnou sebereflexi, tak svatost Boha, před kterým neobstojí nic hříšného. Hloubka vyznání je pak umocněna vědomím Boží lásky k člověku.
Stvoř srdce čisté ve mně, ó Bože. Amen.