Vyslyší Bůh prosbu umírajícího a nechá ho žít? Nakonec jednou jistě ne. Pro člověka žijícího bez Boha může smrt jen potvrzovat jeho postoj "dočasné všemohoucnosti". Co má tedy na mysli žalmista, když říká: "Ubránils mě před smrtí, před Hospodinem smím dál chodit v zemi živých"? Nepřekračuje tato záchrana i pozemskou smrt, jedinou jistou věc na světě? Zdá se, že ano. Takto se to alespoň jeví Božím služebníkům všech časů. Znají ho z dávných svědectví jeho činů, dokonce i jménem. Všichni, které k nám poslal se svým slovem, mluvili o těchto nadějích. Jeho Syn to neváhal i přes utrpení uvést ve skutečnost. Pro koho? Pro nás, kteří jsme mu uvěřili. Ve skutečnosti nejsme nikdy opuštěni, ani v životě ani v soužení ani ve smrti. A dokonce ani po smrti! Myslím tedy, že někdo, ač zemřel, může žít dál a jiný, ač ještě žije, už je ve skutečnosti mrtvý.
Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti.