Jak nám lidé říkají, odráží to, jak nás vnímají a co v nás vidí. Například: Jsi smolař, hloupý Honza nebo ztracený případ. Nebo naopak: Jsi krasavec, jednička, borec. V záporném smyslu mluvily o Jeruzalému okolní národy: Jsi opuštěná, tvůj manžel, Hospodin, tě zanechal napospas. Posměšné poznámky deptají. Protiváhou je Boží hodnocení - kým jsme my v Božích rukou a očích. Nejsme budižkničemové ani nepoužitelné trosky. Když si nás Bůh vezme do parády, nestačíme se divit. Najednou se mluví o tom, že jsme nádherní, vznešení, oblíbení, a nejenom to. Místo jeruzalémských trosek vidíme nádherné město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. Stojí za to přestat poslouchat to, co nás deptá, a naslouchat tomu, co o nás říká Hospodin.
Prosíme, Pane, dej nám ještě více poznat, jak nás miluješ, abychom sami sebe viděli tvýma očima.