Když Bůh tvořil člověka, použil prach země. Vdechl mu v chřípí dech života. Člověk se tak stal živým tvorem. Kdybychom rozložili člověka na chemické prvky, zjistili bychom, že nejsme o nic víc než židle, na které sedíme, nebo papír, ze kterého čteme. Jsme stejného složení jako planeta Země a vše, co je na ní. Jsme částečkou vesmíru, svázáni jedni s druhými, s živými organismy, a dokonce i s neživými částmi přírody. Jen několik věcí nás odlišuje. Vnímáme vlastní život. Víme, že zemřeme. Jedině Božím Slovem jsme povýšeni z prachu země do pozice Božích dětí. V Kristu jsme se stali Božími přáteli a pokračovateli Božího díla. Přesto, že jsme původem jen prach, Bůh s námi počítá i dnes a už navždy ve svém díle.
Nebeský Otče, tvým Slovem jsme se stali Božími dětmi; dopřej nám i dnes pokračovat ve tvém díle ke tvé radosti.