Jak velkou posilou je, když nás někdo vysílá! Ukazuje tak, že nám důvěřuje. Podtrhuje také důležitost úkolu, který je nám svěřen. David umírá a předává štafetu Šalomounovi. Ale neříká, že má dbát na to, co mu svěřil on, David. Má dbát na to, co mu svěřil „Hospodin, tvůj Bůh“! Vnímáme ve své službě a úkolech Boží povolání? Že to, co děláme, je od něho, skrze něho a pro něho (Ř 11,36)? Může se to zdát samozřejmé, ale není. Právě Boží povolání dělá z jakékoliv služby nesmírně slavnou službu. Proto je tak cenné, když se ve sborech provádí uvedení do služby. Ať do vedení besídky, dorostu, mládeže… Nejenže tím otevřeně projevujeme důvěru vedoucím, ale je to i příležitost připomenout jim, že neslouží jen lidem, ale i Kristu.
Neviditelný Bože, tak snadno se mi slouží viditelným lidem; uč mě sloužit v první řadě tobě.