Ta scéna je nepředstavitelná: Kdosi s Jákobem zápasí celou noc, a když chce odejít, Jákob si na něm vymáhá požehnání. Požehnání na tom, kdo se mnou bojuje? Co je to za nesmysl? Jenomže Jákob nějak poznal, že ten Neznámý je Hospodin. Nebo jeho anděl. A toho se musí držet, dokud mu nepožehná. Jenže jak se mám Hospodina držet já? Copak se mnou taky bojuje? Asi ano, a možná celý život. Snaží se prosadit v mém životě své hodnoty, své postoje, svá slova a svůj pohled na svět. Já mám však svou pravdu, své představy, svou vůli. Takže jsem to celé pokazil? Ne, ještě ne! Dokud se mnou totiž Bůh bojuje, mohu se ho držet a volat: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš."
Pane, já se tě opravdu nepustím, dokud mi nepožehnáš!