Jak velké věci připravuje Hospodin pro svůj lid a jak velký je na druhé straně strach nás, kteří čekáme, co přijde! Jaká bude moje budoucnost? Tak se asi ptal i Abram, když ho Hospodin poslal na cestu. Jeho – majetného, zajištěného, ukotveného, s početnými příbuznými, avšak bez vlastního potomka, a tak bez budoucnosti. Měl své určité jistoty, ale má se jich vzdát a spoléhat se jen na Hospodina. Jedině tak s ním může jednat Boží Duch naplno. Ty velké věci, které Hospodin připravuje i pro nás, jsou uskutečnitelné jen naším jednáním, jen když se pohneme z místa a vydáme se na cestu s naším Pánem. Požehnání není jen jakýsi blažený stav jednotlivce, ale šíří se. A to nikoliv pasivně, ale aktivně. Staň se požehnáním! Něco pro to dělej. Vydej se…
Pane, chceme se i teď vydat na cestu, kterou máš pro nás připravenou. Děkujeme ti, že se nemusíme bát o svoji budoucnost, ty sám ji máš ve svých rukou.