Naše zdeformování je velké, sami o sobě nejsme nic a nic nezmůžeme. I když se třeba někdy domníváme, že ze svých vlastních sil můžeme mnoho, je to pouhá iluze, která při první větší zkoušce vystoupí na povrch. Nejsme-li pevně ukotveni ve víře, vichr života nás porazí. Křesťan nemá jinou naději než tu, že Bůh našich předků je s námi, že v Kristu, našem bratru a Pánu, máme naději a sílu čelit všemu, co nás na každém kroku potká. Právě toho si byli vědomi i velcí svědkové jeho moci a slávy v dějinách církve, jako např. Augustin z Hippo, Benedikt z Nursie, Jan Zlatoústý, ale i Hus a Luther. Právě proto mohli vystoupit v konkrétním dějinném okamžiku a změnit tvář církve i světa. Jinou naději neměli a tím jsou pro nás inspirující. I současný svět je velmi složitý a bez pevného bodu se v něm snadno můžeme ztratit. Všechny ostatní „naděje“ jsou falešné a svedou nás ze správné cesty.
Dej, Bože náš, abychom nebyli malověrní, abychom se ve všem rozhodování řídili tím, že jiná jistota kromě tebe pro nás není. Zůstávej s námi až do skonání věků!