Každé utrpení, kterým člověk prochází, je těžké a někdy máme pocit, že jsme se svým utrpením sami. Tak se i žalmista ptá Boha v modlitbě, ve které žehrá na svůj osud: „Bože, proč trpím samotou a tebe necítím?“ Bůh se však před člověkem neskrývá. Bůh je vždy nablízku, pokud po tom člověk touží a není v zajetí vlastního sobectví. Strach je důsledkem lidské slabosti. Boha však člověk cítí jenom tehdy, když se po Bohu ptá a když se k němu modlí. „Bože, tobě nevadí, že zemřu?“ Velice nevhodná otázka. Bůh seslal svého Syna, aby nás z našich běd a smrti vyvedl.
Bože, děkuji ti, že vím, že mě v soužení a stínu smrti neopustíš. Bůh vykoupí své věrné.