Tak jistě, jako déšť zavlažuje zemi a díky němu je úroda a všichni se mohou nasytit, tak jistě se naplní Boží zaslíbení: odpuštění, naděje i záchrana. Na Boží slovo se můžeme spolehnout. Skoro bychom mohli říci - je to jako nějaký přírodní zákon. Když zaprší, všechno se zazelená. Lze s tím počítat. Na tom se nikdy nic nezmění. Ne, není to řečeno o každém jen trochu pěkném lidském slovu, abychom se někde nořili do hlubin svého nitra a tam je hledali. Ale o Božím slovu. To nezůstalo někde nahoře, abychom k němu museli šplhat, ale jako déšť nezůstane v mracích, tak Bůh své slovo poslal a daroval. Slovo se nakonec stalo tělem a vykonalo, co Bůh chtěl. A činí i nad naše očekávání.
Zachovej nás při svém slovu a dej k němu víru živou, ty sám, Ježíši, Pane náš, kterýžto mdlobu nás všech znáš..