Útočiště není místem útoku; je místem útěku. A žalmista vyznává: k Hospodinu je možné se utéci, najít u něj azyl, schoulit se. V nebezpečí, v neštěstí. Jeho vyznání ale není samoúčelné, žalm zná také odpověď na takové vyznání: Hospodin tě vysvobodí, přikryje, nestane se ti nic zlého, na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen. A to je ujištění, které mají slyšet i všichni další, kteří se budou připojovat k žalmistovu vyznání. Je to ovšem ujištění, které se může stát i svodem, kdybychom chtěli Boha zkoušet.
Hospodine, děkuji, že k tobě se smím hlásit a u tebe hledat útočiště.