Bůh stvořil všechno, co je. A všechno, co stvořil, je dokonalé: dobré a krásné. Aby všechno, co stvořil, mohl dát „koruně stvoření“, člověku. Aby se mohl radovat z úžasu člověka nad hvězdným nebem, nad krůpějemi rosy, nad sedmikráskou, nad zpěvem ptáků. A člověku, kterého si zamiloval, člověku všechno, co stvořil, dal. Zamilovaní dělávají nepochopitelné věci. Bůh nám dal sebe sama. Tak moc mu na nás záleží, tak moc si nás zamiloval, tak moc nás miluje. Tak moc touží po naší lásce. Jak mu odpovíme?
Pane, s vděčností přijímáme, co nám z lásky dáváš, s chvěním srdce přijímáme tvoji lásku, lásku silnější než smrt; prosíme, uč nás z té lásky rozdávat, uč nás milovat to, co je od tebe, uč nás milovat ty, kteří jsou tvoji.