Být oddělený pro nějakou funkci, to často přináší uspokojení. Přiznejme si, že jsme leckdy rádi nepostradatelní, lichotí nám vedoucí role, rádi rozhodujeme i za druhé. Oba biblické verše bychom mohli číst jako vyznamenání a cítit se díky nim hodně důležití. Kontext obou ale říká: Nejste sami o sobě nijak privilegovaní, nijak výjimeční nebo bezchybní. Možná spíš selhávající a slabí. Ale: Bůh vás přesto určil za své služebníky. Potřebuje vás. Ne proto, že by bez vás byl méně Bohem, ale protože chce, abyste zázrak jeho milosti a slitování předali dál. Pomáhat druhým, zprostředkovávat Boží odpuštění, přimlouvat se za svět, otevírat pokladnici Božích tajemství v Písmu – to je váš úkol. A ano, také vyznamenání!
Bože, dej, ať jsme, já i všichni moji bratři a sestry v církvi, tvým svatým kněžstvem.