Bůh s mateřskými rysy. Jak útěšný obraz! Malé děti dokážou krásně předvést, že maminka je prostě maminka. Mámina blízkost, její slova, její dotek působí přímo zázračně. Stačí, když vezme své dítě do náruče, pohladí po hlavě, utře slzy, dá pusu a řekne: „Nebreč! Neboj se! To zas bude dobré!“ Slzy se rychle promění v úsměv, pláč ve smích, strach nebo bolest mizí. Dítě se znovu nadechne, uklidní se a po chvíli zase radostně seskočí na zem vstříc novým dobrodružstvím. V dítěti jako by se najednou probudil nový život, nová chuť žít, nová radost. Uleví se mu. Jako by všechno těžké z něho spadlo, jako by se vše proměnilo. Najednou všechno vidí novýma očima.
Pane Bože, děkuji za jedinečnost mojí mámy, za jistotu její otevřené náruče. Děkuji za tvoji potěšující blízkost; ty jsi ještě víc než nejlepší matka nebo otec.