Nejčastěji na položenou otázku neodpovíme, když na ni neznáme odpověď. Anebo když mluvíme s někým, koho považujeme za moudřejšího, vzdělanějšího, významnějšího, než jsme my sami. V takových chvílích chceme, aby nás on sám poučil, vysvětlil nám danou věc. Proč ale tak často během modlitby Bohu „diktujeme“ svá přání? Když umírala má babička, celá rodina se u ní scházela a prosili jsme Boha o její uzdravení. Babička nám ale jednou řekla: „Děti, proč mě zde držíte? Dovolte mi odejít.“ A tak jsme se začali modlit, i když to nebylo vůbec lehké, aby se děla vůle Boží, ne naše.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.