Lidé, kteří nás obklopují, jsou naplněni naivními nadějemi. Že jednou bude líp, že už nebudou chudí a nebude existovat sociální nespravedlnost. Lidé doufají, že se vyléčí ze všech nemocí, že věda vyřeší problémy lidstva, a o smrti se raději moc nepřemýšlí a nemluví. Jako křesťané jsme někdy považováni za pesimisty, protože mluvíme o lidské nedokonalosti, hříchu, nemoci a smrti jako o něčem jistém a zásadním. Ale my máme možnost zbavit se strachu z těchto věcí a navíc je před námi veliká naděje. Vize nových věcí, východisko z hříchu a možnost nových začátků jsou nerozlučitelně spojeny. Můžeme se radovat, přestože víme, že jsme velice zranitelní. Jsou nám totiž slíbeny nové věci a velkou část toho už můžeme prožívat jako součást našich zápasů se zlem v nás i kolem nás.
Víme, Bože, že jsi porazil zlo, a tak se ti s důvěrou odevzdáváme.