Smilování a požehnání: člověk potřebuje obojí. Nejprve vědět, že to s ním není úplně v pořádku, že je prach a popel. Denně nám uklouzne nadávka, myslíme víc na sebe, je toho tolik k prominutí! Potřebujeme smilování, abychom se neutopili v tom všem námi pokaženém, abychom se vůbec mohli nadechnout. Člověk ale potřebuje také ujištění, že navzdory jeho pokaženému snažení a žití může jít i správným směrem. Potřebujeme tedy i požehnání pro další kroky, protože sami mnohdy nevíme, co se nakonec ukáže jako nosné a jestli jsme zas nestoupli vedle. Někdy lze požehnání i poznat. Třeba v úsměvu a v laskavých slovech, která k nám přicházejí, i tehdy, když jimi jsme schopni podarovat druhé.
Kéž se nám, Pane, daří být pro druhé požehnáním.