Všechnu svou bolest, ponížení, touhu i důvěru vkládá bezdětná Chana, tak jako mnozí žalmisté, do tohoto odvážného modlitebního slibu: Rozpomeneš-li se a daruješ, daruji. Chana se ve své víře odvažuje klást Hospodinu podmínku. A Hospodin se nepohorší ani neurazí, ale dá jí syna, za kterého prosila, a ona ho pak skutečně svěří jemu. Ve víře, která skládá vše do Božích rukou a od něho vše očekává, se smíme odvažovat i takových modliteb. Nemusíme je katechismově upravovat. Hospodin rozumí našim bolestem i nejhlubším touhám našeho srdce. Ale zároveň se tak ve své víře učíme, že i naši nejbližší jsou darem od Hospodina, a ne naším vlastnictvím.
Hospodine, děkujeme, že i naši nejbližší ti patří a my je smíme v modlitbách svěřovat tobě.