Být služebníkem živého Boha je velkou výsadou. I závazkem. Není to nedělní zastavení, ale skutečnost každého dne, která jde "na dřeň". Není vždy snadné a bezbolestné jednat podle vedení Ducha svatého, proti vlastní přirozenosti. Je to ale cesta vítěze. Cesta muže a ženy, kteří neotročí hříchu ani svým touhám. Kteří si před sebou nevalí kuličku vlastních plánů, přes kterou nevidí nic jiného. K takovým se Bůh vždy přizná. Není to laciné zaslíbení směřující k "někdy potom". Boží služebník může i dnes, byť jeho cesta zrovna vede přes mnohá protivenství, zakoušet Boží blízkost, pomoc, radost... Ano, Boží služebník bude dělit kořist, ale dnes je den, kdy máme zachovat věrnost, dnes je den, kdy nás Bůh nenechá bez pomoci.
Pane, dnes se chci menšit, aby ty jsi mohl ve mně růst. Dej mi prosím oči, které vidí, že tvé plány, které naplňuješ i skrze mne, jsou k tvojí slávě a životu mnohým.