Cíle našeho jednání řídí to, co a jak děláme. Jsou-li naše cíle negativně vztaženy k druhým lidem, když se třeseme před nějakým člověkem nebo se třeseme na něho či na to, jak mu něco dokážeme, jak mu to "nandáme", vždy vlastně ubližujeme sobě i tomu dotyčnému. Je to pro nás určitá past, léčka. Asi i proto, že lidé jsou nám tak blízko, jsou nám neustále a neodbytně na očích (někteří i denně). Z této pasti nás vyvádí jen naše víra, naše doufání v Hospodina, kterého sice nevidíme očima, ale svou vírou jej můžeme spatřovat každý den v našem obecenství s ním v Pánu Ježíši. Tehdy se nám srovnají priority a s nimi i vztahy k druhým lidem. Hospodin je pak naší nedobytnou tvrzí, je naším hradem. Třesme se raději před Hospodinem!
Pane Bože, prosím, chraň mě a zkoumej motivy mého jednání!