Taky se někdy trápíte, jak svým dětem předat víru? Jak to udělat, aby z nich vyrostli lidé plní víry, kráčející za Kristem? Jenže co když tohle vůbec není v naší kompetenci? Lze vůbec víru předat? Není lepší prostě žít autentický, tedy uvěřitelný vztah s Pánem? Domnívám se, že to nejsou příkazy a zákazy nebo nucená účast na bohoslužbách, co dětem umožní přijít ke Kristu. Je to, myslím, svědectví našeho života, které jim umožní zvolit si Boha, až je život k této volbě přivede. Nejlepší reklamou je přece osobní spokojenost. Vlastně se můžeme ptát, jakou my děláme Bohu reklamu. Svědčíme svým chováním dětem o Boží věrnosti, nebo je spíš odrazujeme (a vlastně jim tak bráníme přijít k Bohu)?
Pane, otevři mé srdce tvé radosti a pokoji, abych mohl být svým dětem svědectvím tvé lásky.