Dokážu rozeznat dobro a zlo. Většinou to vím, co je správné a co špatné. U ostatních to vím ještě mnohem líp než u sebe. A dokážu dobro ocenit, pochválit, fandit mu. A dokážu zlo odsoudit, potrestat. Alespoň výčitkou. A ve výjimečných případech se mu dokážu i postavit na odpor. Když se nebojím a když se mi zrovna chce.
Ale proměnit zlo v dobro? Z prokletí učinit požehnání? Z viny stvořit nový začátek? To neumím. To nejde. A často to ani nechci. Protože dost nemiluji. Tedy sebe ano. Pro sebe toužím po zázračném, proměňujícím milosrdenství lásky. Ale pro ostatní vyžaduji spravedlnost.
Všemohoucí Bože, milující Bože, děkuju, že jsi. Protože já být Bohem nedokážu. Děkuju, že tolik miluješ. Protože já to nedokážu. Dokážeš mě to naučit?