V službě našemu Pánu jsou situace, kdy nám připadá všechno, oč jsme se snažili, jako marnost. Tak to vyznává Boží služebník a tak vypadá i závěr Ježíšovy pozemské služby. Boží Syn však žil v souladu se svým posláním a s Boží vůlí. Od počátku až do konce byla jeho odměna a právo v Božích rukách navzdory všem nepříznivým okolnostem. Tomu se říká jistota Božího povolání. Ve chvílích, kdy máme důvod pochybovat o smyslu své služby, právě tehdy se nejvíc projeví osvobozující síla Božího povolání. Úspěch naší služby totiž nezávisí na nás, na našich schopnostech, ale jedině na Bohu. Taková může být jistota každého služebníka, který se namáhá a žije pro Boha. Jedině v této jistotě budeš moci dnes pokračovat ve službě, kterou ti Bůh svěřil. Pokořme se a nechme i dnes své právo a výdělek v jeho rukách.
J 19,25-27 * Fp 2,19-30