Poslušnost a odpočinutí. Je třeba k poslušnosti Bohu, tedy k poslouchání a jednání podle jeho vůle, překonat svou vůli? Je nutné ji zlomit? Když Susan Wesleyová, matka potomního vůdce metodistického probuzení v Anglii 18. století Johna Wesleye, popisovala své výchovné metody, zmiňovala především poslušnost. Děti byly již od jednoho roku "vedeny k tomu, aby se bály metly a plakaly tiše". A dodala: "Napřed je třeba překonat vůli a vzbudit vědomí poslušnosti." Dost možná to byla jediná cesta, jak ustát výchovu sedCmi dětí, vyučovat je doma a to vše bez výrazné pomoci manžela. Její metody by dnes neuspěly. Nestala se ale dnes poslušnost zcela neznámým slovem? Neztrácí se nám v zapomnění a není nahrazována naší svévolí dokonce i tam, kde jde o náš vlastní život? Vždyť bez obrácení se k Bohu nejde o nic menšího. Jak chceme, aby nám byly odpuštěny hříchy, aniž bychom poslechli jeho hlas volající k pokání? Náš Pán nás vykupuje, začíná s námi opět znovu. Poslechněme ho a poslouchejme ho, pokořme se a buďme poslušní. Jedině on nám může dát obnovující odpočinutí.
Svatý Bože, poslušnost nám dnes zní nemoderně. Nauč nás poslouchat a být poslušnými, když ty voláš. Ty jsi náš život. Amen.