Starozákonní Bůh je Bohem trestajícím, který svůj lid učí žít správně pomocí požehnání a trestů. Novozákonní Bůh je Bůh milující, který svůj lid vykupuje krví svého jediného Syna a dává tak všem lidem možnost k záchraně. Stále však je to tentýž Bůh, který je svrchovaným vládcem světa, Tvůrcem všeho, co jest, a zároveň také naším milujícím Otcem. Je třeba mít vůči němu úctu a žít v souladu s ním, protože v opačném případě bychom tím škodili jedině sobě.
Téměř každý člověk má tendence prosazovat svoji vůli. Dělat, co se mu zachce. Být svobodný, nenést zodpovědnost. Když se ale vzdáme své vůle a budeme trpělivě hledat jeho vůli, budeme tiše naslouchat jeho hlasu a pak podle toho konat, bude náš život mnohem jednodušší a šťastnější. Tehdy budeme vědět, že naše konání má i vyšší smysl. Budeme si vědomi, že děláme radost svému Tvůrci a zároveň šíříme dobro mezi lidmi.
Hospodine, buď vůle tvá...