Autor žalmu zřejmě nějaké jmění má, když může srovnávat, z čeho se veselí víc. S nulou se těžko něco podniká, člověk je přibit na startovní čáře. Je to ponižující. Mít o trochu víc, než je třeba k zajištění holého života, to je velký rozdíl. I zvíře, když ukojí hlad a žízeň, začne pátrat po okolí. Přepne do průzkumného modu. Stejně i člověk, když překoná největší nouzi, začne se velmi rychle zajímat, zda stojí na správné straně. Zda vsadil na správnou kartu. Zda se svět vyvíjí podle toho, co o něm předpokládal. Máloco se vyrovná hloubce uspokojení, když člověk třeba po dvaceti letech může říci: Zhruba toto jsem celou dobu očekával. I ve chvíli, kdy je skutečnost temná, to, že jsem celou dobu nevěřil a nesloužil lži, je důvodem k radosti.
Hospodine, dej mi konat, co má budoucnost, tvé požehnání.