Cos mi vlastně, Pane, všechno dal? Zemi, z níž všechno roste: plodiny, jež mohu jíst, květiny, jejichž krásou se mohu těšit, stromy, které dávají dřevo, ovoce, ale i stín v letním žáru. Dal jsi mi skály, abych vnímal jejich mohutnost, dal jsi mi moře, aby mě ohromovalo svou nespoutaností. Dal jsi mi potoky a řeky, abych pil jejich vodu, osvěžoval se jejich chladem a naslouchal jejich plynutí. Dal jsi mi celou tu rozlehlou krajinu plnou zvěře, ptáků a ryb. Dal jsi mi i města a vesnice, abych měl kde žít a nebyl sám. Dal jsi mi krásu, abych mohl žasnout a prožívat doteky vděčnosti.
Prosím, ať dnes nepřehlédnu, cos mi dal. A ať taky dávám.