Bůh vyvedl vyvolené z egyptské pevnosti, osvobodil ze sevření otroctví. Dal jim jejich vlastní zem, mohli pracovat pro sebe. Podal důkazy o tom, že zůstává věrný nejen své moci, ale i své lásce. Úspěšnou taktikou ďábla bývá, že vkládá člověku do mysli zásluhy. Jako by všechno v našem životě záviselo na našich schopnostech, zručnosti, znalosti nebo financích. Jako kdybychom nebyli Boží děti, o které se Otec stará. Takové ďábelské taktice se v určitých dějinných obdobích velice daří. Tehdy může i dočasně triumfovat. Přijdou časy, které se dají připodobnit Sodomě a Gomoře. Dnes takové časy máme. Bez přimknutí se vírou k Bohu může dojít ke katastrofě. Apoštol Pavel nám připomíná: Izrael usiloval o zákon spravedlnosti, ale k zákonu nedospěl. Proč? Protože nevycházel z víry, ale ze skutků. Zakopl o kámen pohoršení (Ř 9,31-32).
1K 14,6-9.15-19 * 2S 18,1-18